Dobruška /ROZHOVOR/ - Pavel Čiháček vybojoval na mistrovství světa ceněný Grand Slam.
Hrdinou nedávného mistrovství světa v jízdě na skibobech ve švýcarském Grächenu byl Pavel Čiháček. Reprezentant z TJ Sokol Deštné v Orlických horách se třikrát postavil na start a třikrát byl v cíli nejrychlejší, což mu zajistilo rovněž triumf v kombinaci.
Čtyřmi zlatými medailemi rozšířil svou sbírku titulů mistra světa na jedenáct. „Kdyby mi toto někdo předpověděl v prosinci, asi bych se smál a kroutil hlavou. Pevně jsem věřil, že alespoň obhájím loňský titul z obřího slalomu. Ale že se povede „Grand Slam", jak to nazval jeden kolega, výhra v každé disciplíně, to by mě ani ve snu nenapadlo," usmívá se devětadvacetiletý závodník, který už několik let žije, pracuje a trénuje v rakouském Zell am See.
Čtyři zlaté, to je z kategorie snů. Která disciplína byla z vašeho pohledu nejjednodušší? A naopak vybojovaná?
Mistrovství světa začínalo klasicky superobřím slalomem, ve kterém jsem se letos cítil mimořádně dobře. Navíc sjezdovka v Grächenu je členitá, ve vysoké nadmořské výšce (2500 m) a bývá zde přemrzlý přírodní sníh. Přesně moje podmínky, s perfektními lyžemi dělanými pro mě na míru od firmy Lusti jsem tušil, že to dobře dopadne. To se mi potvrdilo a Super-G jsem ovládl suverénně s náskokem přes jednu vteřinu. Nejtěžší část přišla ironicky v mém oblíbeném obřím slalomu poslední den. Sjezdovka byla jako sklo a v některých místech se tvořily nepříjemné sekance v zatáčkách. Já jsem v jednom takovém oblouku byl pozdě a musel jsem korigovat směr. Vlít jsem do toho celou svou vahou a silou. Každá jiná lyže by se rozlítla, ale moje supertvrdá Lusťovka se „pouze" nalomila a ohnula jak luk do opačného směru. Cítil jsem, že není něco v pořádku, ale dalo se to dojet. Doteď za to děkuji všem svatým. Do druhého kola obřího slalomu to znamenalo stáhnout ztrátu 0,5 vteřiny na domácího Franze Tschümperlina a do té doby vždy druhého Gerharda Hauera z Rakouska, který po mojí chybě cítil šanci. Mně se naštěstí podařilo zmobilizovat poslední fyzické a hlavně psychické síly a najel jsem na oba soupeře přede mnou 0,7 vteřiny.
Vyhrát všechny disciplíny je výjimečný počin, moc závodníkům se to nepodařilo. Určitě vás těší, že jste se dostal mezi elitní skibobovou společnost a zapsal se do historie.
To máte pravdu. Něco podobného se povedlo skibobové legendě Markusu Moserovi a mému kamarádovi a reprezentačnímu kolegovi z Deštného Davidu Krejčímu, který v roce 2009 ovládl šampionát v polské Ustroni. Já jsem se dočkal 2017 v Grächenu. Jemu vůbec patří letos veliký dík. Jezdili jsme spolu často trénovat a má na mě jako trenér a mentor veliký vliv. Když už jsem u děkování, musím zmínit i mého týmového parťáka Michal Páslera, který dělá naprosto dokonalé klima během závodů a stará se, aby všechno běželo jak na drátkách. Celkově máme velmi silný reprezentační tým, který si letos mimořádně sedl. S klukama je obrovská legrace a platí u nás „všichni za jednoho, jeden za všechny".
Jaké byly ohlasy vašeho triumfu? A oslavy?
Ohlasy po dojetí druhého kola závěrečného obřího slalomu byly obrovské. V cíli stáli už všichni parťáci z týmu, konkurenti, trenéři, švýcarští fanoušci a hlavně moje přítelkyně s tátou, který se taky tu dálku přijel podívat. Když jsem dojel do cíle, proběhlo mi hlavou, že to byl absolutní vrchol všeho, co na skibobu umím. Nechal jsem na trati celé srdce a tréninkové nasazení. Bylo to moje maximum, sáhl jsem si na dno. Když jsem viděl výsledné časy svých soupeřů a dopočítal se zlaté medaile, byl to pocit, jaký se nezažívá moc často v životě. Děkuji všem, že tam pro mě v tu chvíli byli, i těm, kteří tam byli na dálku. Oslavy ve Švýcarsku byly hodně náročné. Každý den jsem samozřejmě platil rundu, občas se pokračovalo i večer na hotelu, samozřejmě s mírou. (úsměv) Při takovém počtu lidí, které chcete pozvat to nebyla ani nejlevnější záležitost, ale co, vždyť je to jen jednou za život. Přemýšlím ještě o dodatečné oslavě doma v česku v létě. Chtěl bych se klukům z týmu ještě dodatečně revanžovat, tak snad přijedou v létě do Dobrušky.
Zisk čtyř zlatých medailí a celkové prvenství ve Světovém poháru. Byla to sezona snů, že?
Sezona vysokých cílů, sezona snů nebo sezona nočních mur. Při prvních závodech v Jablonci nad Jizerou trenér reprezentace Pavel Hlaváč st. rozdal jasné pozice. Na mně byla role lídra týmu a očekávaly se ode mě výsledky a stupně vítězů. Měl jsem fyzickou přípravu, skvělý materiál a dostatek času přes zimu. A hlavně: levé koleno po loňské třetí operaci bylo v nejlepší kondici. Jsem rád, že jsem Pavla nezklamal a jeho plán splnil. Celou sezonu jsem se permanentně zlepšoval a zrychloval. Nakonec to dalo na devět vítězství ze čtrnácti závodů SP. Výsledkem byl můj první celkový triumf ve Světovém poháru a forma před mistrovstvím světa nemohla být lepší. V Grächenu všechno šlapalo jak švýcarské hodinky.
Prakticky všechno jste již vyhrál, nebude těžké hledat motivaci?
Ve skibobech už jsem z pohledu závodníka dosáhl všeho. Nebude už asi jednoduché najít takovou motivaci, jakou jsem měl před začátkem této sezony. Na druhou stranu by se dala hledat motivace na nových frontách. Třeba v organizační struktuře. Nesouhlasím s některými věcmi ohledně fungování skibobů. Přemýšlím, že bych mohl něčeho dosáhnout i v tomto směru, pro nastupující generace.
Máte jasno, jestli budete pokračovat ve sportovní kariéře nebo dostane přednost práce a rodina?
Grächen je pro mě magické místo. Na MS v roce 2006 jsem tu jako junior také vyhrával. Dostal jsem tenkrát neskutečnou chuť do tohoto krásného sportu, udělal jsem si tam první kamarády v zahraničí, učil se první německá slovíčka. Teď, o jedenáct let později jsem se jako dospělý muž do Grächenu vrátil. Stal jsem se tam třetím skibobistou v historii sportu, kterému se podařil Grand Slam, obklopen báječnými lidmi, kamarády, na vrcholu sil a jezdím nejlepší skiboby v mém životě. Zdá se, jakoby se kruh uzavřel. Při té myšlence se mi trochu svírá srdce. Je čas říct stačilo, odcházím na vrcholu? Nevím.
Autor: Leoš Dragúň
Zdroj: http://rychnovsky.denik.cz/ostatni_region/vsechno-slapalo-jako-svycarske-hodinky-20170401.html
