Deštné v Orlických horách  -  Je to paradox. Přesvědčení, že všechno se má dělat naplno, málem Stanislava Ježka stálo celkové vítězství ve Světovém poháru skibobistů. V lednu "osedlal" místo osvědčeného skibobu prkno a jeho pád skončil s diagnózou, z které jej zamrazilo: natržený sval, velká krevní sraženina a nejméně měsíc klidu.


"Pomyslel jsem si, že je to v háji, ale měsíc v posteli mi jen pomohl," usmívá se vládce poháru, který vystřídal dlouholetého vládce - fenomenálního Rakušana Mosera.

Ještě před posledními třemi zastávkami SP to vypadalo na hladký triumf druhého borce z Deštné - Davida Krejčího. Jenže Ježek jeho zdánlivě nedostižný náskok v závěrečných šesti závodech zlikvidoval.

Jeho účet na závěr sezony: Třikrát vítězství, třikrát druhé místo! A celkové pořadí poháru? Vyhrál Ježek o jediný bod před Krejčím, "abdikující" Moser ztratil dalších více než dvacet bodů.

"Oba to vzali sportovně a všichni společně jsme slavili až do rána," řekl Ježek. "Trochu mě mrzí, že jsem o celkové vítězství přišel, ale jsem rád, že nadvláda Mosera je nejméně přerušena," pronesl stříbrný Krejčí.

Zranění, které Ježek utrpěl na snowboardu, mu možná i pomohlo. "Neměl jsem co ztratit a do všech závodů jsem šel na hranici rizika a absolutně naplno," nabízí trochu bláznivý recept, který ale účinkoval.

Vítěz dobře ví, že výhrou si na sebe upletl bič: "Obhajoba bude strašně těžká. Určitě se bude chtít revanšovat Moser, ale já to nebalím," prohlásil.

Ježkovi prý nehrozí, že by jej triumf ve Světovém poháru změnil. "Zatím mě nikdo o podpis neprosil. Ale já se ani nedivím, vždyť na vleku v Deštném mě poznávají jen kamarádi," směje se. Král Světového poháru: adrenalin je má vášeň

Čas od času je na sjezdovkách v Deštném k vidění následující obrázek: snowboarďáci zkoušejí překonat strach a pokoušejí se zdolat vlastnoručně uplácaný můstek. Když vtom najednou se jako blesk na skibobu přiřítí Stanislav Ježek, vystřihne patnáctimetrový skok a než se "odredovaná" omladina vzpamatuje, už je zase pryč.

To asi musí mít "prkýnkáři" oči navrch hlavy?
Vždyť já taky jezdím na snowboardu a mám mezi nimi spoustu kamarádů, se kterými zkoušíme skoky a jiné vylomeniny.

Ale skákat na skibobu musí být opravdu o ústa?
Nic vážného se mi ještě nestalo. Ale je pravda, že skoky na skibobu jsou mojí velkou vášní. Někdy si rád zkusím nějaký menší můstek tak šedesátku.

V Guinnessově knize je rekord necelých 70 metrů. Ten vás neláká?
Ještě ne (smích). Přece jen je potřeba úplně jiné vybavení. Kdybych ho ale měl, klidně bych si troufnul.

Prý se na skibobu jezdí i letmý kilometr?
To je stejný případ jako skoky. Rád bych si to alespoň zkusil, ale musíte mít speciální výstroj, lyže i skibob.

Jenže co nevidět sníh zmizí a vy budete mít po zábavě?
To je omyl! Léta už se opravdu nemůžu dočkat a nejen pro to, že sezona byla tak dlouhá. Hodně jezdím na kole a občas to rozbalím i u nás na sjezdovkách. To je hukot! Taky někdy sbalíme skibob a jedeme si zaskákat do Vrchlabí, kde je na to bazén.

Vidím, že váš život je jeden velký adrenalin.
Nemůžu si pomoct, zkrátka je to moje vášeň. Ale nebráním se ani standardní přípravě a chodím do posilovny nebo vyjíždím do kopců na kole. Za nějaký čas nás bude čekat zazimování vleků a ani potom se jen tak nezastavím. V Deštném budeme brzo budovat velkou věc, přijeďte se příští zimu podívat!

MF DNES - Petr Záleský